ALEF_ZERO je kapela postavená na živých muzikantech s taneční, punkovou, rockovou i jazzovou zkušeností. Stylově lze naši hudbu zařadit mezi lámané beaty jako je drum´n´bass či breakbeat. Jednotlivé tracky však nejsou postaveny čistě tanečně, skupina ALEF_ZERO klade důraz na živé nástroje a muzikanty s nimi spojené, takže nečekejte hodinový DJ set… Nechuť členů kapely uzavřít se v jednom jednoduše definovatelném stylu dala tedy vzniknout osobité taneční hudbě s prvky jiných stylů (jazz, punk, rock) a proto koncertní podoba jejich skladeb slibuje pořádný řez...
Kapela se začala formovat na jaře r. 2004, kdy ve studiu vznikly první 4 skladby. Na podzim 2004 se sešla celá koncertní sestava, aby nazkoušela hodinový program pro živá vystoupení. Úspěšný premiérový koncert proběhl 26. 11. 2004 v klubu Žlutý pes v Pardubicích, v Praze pak 21. 2. 2005 v klubu Roxy. Členové skupiny mají velké zkušenosti s živým hraním v klubech po celé republice i na všech podstatných festivalech (Jelení Příkop, Go Planet Roxy, Creamfields, Summer Of Love, Zámostí, Rock For People, atd.), hudebníci tvořící dechovou sekci hrají ve swingových a jazzových projektech, duchovní otec kapely - Teochar Bakardžiev byl snad u všeho, co se v hudbě odehrálo ...
- - - Historie kapely očima "závislého" pozorovatele :) - - -
Bady
K seznámení se s Badym došlo na jednom z hokejových zápasů, na které chodil Adin již od malička jako hráč a Bady též jako hráč. Později tuto roli vyměnili za roli diváka (Bady o něco dříve). Pak se též potkali v jiném významném hudebním tělese a procestovali spolu řadu klubů a festivalů v ČR. Humanistu Adina na Badym zaujalo hlavně to, že v něm kdysi poznal člověka z dávného koncertu, který trpěl vzácnou bubenickou chorobou – tzv. loktovačkou, jakožto "chorobné nutkání dotknout se loktem levé ruky pravé nohy při sešlápnutí šlapky kopáku touto nohou zejména při hře před německým publikem". V tom viděl největší pozitivum pro rytmiku kapely a pokud hra před německým publikem nebude moc častá, i jistou naději na vyléčení Badyho. Perfekcionismus kapely šel tak daleko, že kvůli zamezení recidivy "loktovačky" dbá nejen na co nejnižší přítomnost německých fans, ale i na pokud možno nejmenší počet věcí vyrobených v této zemi používaných při koncertech skupiny.
Badyho oblíbený automobil je BMW.
Adin
Adin prošel řadou hudebních zkušeností, z nichž nejvýznamnější bylo setkání s bulharskými lidovými hudebníky na svatbě (ne jeho, Adinovi tehdy bylo 7 let). Zaujal ho buben, na který se z jedné strany hraje dlaní či palicí a z druhé "takovým klacíkem". Líbil se mu etnický rytmus, který připomínal něco jako polku střihnutou zrychleným jazzem s přílišným akcentem na lehké doby a poddoby (tehdy nevěděl, že se to dá označit slovem jungle, později drum´n´bass). To ho ovlivnilo natolik, že si v dospělosti spletl na koncertě skupinu Transglobal Underground se staříky z bulharské svatby. Nicméně základy jeho hudebního vnímání byly položeny. Než doputoval do skupiny Alef_Zero, prošel řadou hudebních zkušeností, cvičil na klavír, mlátil do kytary, do bicích, do útočníků (hrál hokej jako levý obránce) a díky těmto rozličným aktivitám bohudík neskončil jako řada jeho vrstevníků, dnes bankéřů, politiků či rozhlasových moderátorů. Dnes překypuje znalostí všech žánrů hudby, filozofie, náboženství i katolického křesťanství a moderní tělesné výchovy. Rád se o poznatky dělí s ostatními ze skupiny, je skromný, někdy i tichý a melancholický, obecně nekonfliktní typ se sklonem k vegetariánství.
Jeho oblíbená výzdoba interiéru jsou vycpaní slámoví ptáčci s pravými drápky.
Teochar
V pubertě působil v Bulharsku, kde se zabýval promotérskými aktivitami. Malého Adina si všiml již na jedné svatbě, kde hráli muzikanti, které bookoval. Tehdy Tochara zaujal tento malý klučina natolik, že zapomněl muzikantům sehnat šatnu a předat honorář (za něž si později koupil letenku do Rumunska). Malý Adin ho ohromil skvělými pohybovými kreacemi na lehké doby v rytmu a skvělou intonací pentatonické stupnice proloženou hábovskými čtvrttóny. Dále si Teochar více nepamatuje, neboť se musel jako správný Bulhar učastnit svatebních oslav.
Další část svého života prožil v Rumunsku, kde organizoval nihilistickou svatbu Papalescových, kteří, ač měli již 5 potomků, se rozhodli vstoupit ve svazek manželský. Hlavním impulsem pro ně bylo očekávání jejich šestého přírůstku (dostal jméno Moimir). Na této svatbě (mimochodem – konala se ve vyhořelé atomové elektrárně) Teochar bookoval odlišnější muzikanty než v Bulharsku – byli to hráči na podivné elektrofonické varhany (dnes se tomu říká keyboardy čili samohrajky) svou tvorbou připomínající coververze Kraftwerk. Po této zkušenosti opět s honoráři ujel a zamířil do Československa. Zde se motal kolem všeho odehrávající se na poli tzv. taneční scény (tehdy M. David a spol.), až se po letech na jedné svatbě (jak jinak) seznámil s budoucí zpěvačkou kapely – Danielou.
Teochar nemá po zkušenostech ze svateb rád fotografy, a tak o společném focení s námi, nechtěl nic slyšet. Po našem dlouhém naléhání svolil s podmínkou, že bude jen na jedné fotce a bude stát pouze v pozadí. Fotografovat ho bude pouze člověk, kterého si vybere. Nadšeně jsme souhlasili s vidinou pěkného obrázku po boku s milovaným objevitelem. Výsledkem však bylo něco jiného.
Daniela
Tato náruživá reportérka sháněla v zimě r. 2003 materiál na reportáž o bulharské mafii, která přebírá české hudební mafii (vedené Frantou Janečkem) kšefty na svatbách. Zpočátku ji pomáhal kritik Jan Rejžek, který se pak ale od balkánské cesty odklonil. Daniela pátrala sama až se dostala k charismatickému, někdy dost despotickému, vždy však cílevědomému Teocharu. Ten ji ihned učaroval uměním vařit bulharské kafe a jakmile se naskytla vhodná příležitost, nabídl ji spolupráci v zamýšleném hudebním tělese. Daniela zpočátku váhala, neboť se bála konkurzu, ale pokud by to nevyšlo, alespoň by měla reportáž. V únoru 2004 odjela s Teocharem nahrát první 4 skladby. V kůlně předělané na "studio" je očekávali Adin s Adamem (bývalým zvukařem kapely, který se normálně vytratil) a tak vznikl první materiál Alef_Zero.
Čenda
Na podzim 2004 zatoužil Teochar vyvést své ovečky na veřejnost. Měl již bubeníka (Bady), klávesáka (Adin), zpěvačku (Daniela) a zvukaře (Adam - ten, co se pak normálně vytratil). Po dlouhém náléhání ze strany Adama (=toho, který neunikl následnému vytracení se), že "takhle to hraje více basů" usoudil, že sežene i baskytaristu. Hned ho napadl jeho dávný známý Karel Vágner, ale ten byl pro zbytek kapely přes své prasečkářské hudební postupy zcela nepřijatelný. Po krátkém intermezzu s basákem Petrem, u kterého propukla naplno jeho latentní snivost, byl osloven Honza zvaný Čenda splňující jako jeden z mála přísné požadavky kapely – mít basu proklatě nízko a umět hrát. Navíc se pochlubil velkým silným basovým aparátem a tím ukojil i po basech prahnoucího Adama (který podlehl neustálému vytrácení).
Roman
I když kapela byla již kompletní, scházel nějaký živočich obohacující hudbu příjemnými alikvótními tóny, tzv. dechař. Jediným možným řešením bylo oslovit bratra slavného pardubického Elvise – trombonistu (jindy pozounistu) Romana. Jako správný dechař se nevyhýbá alkoholu a cigaretám a s rauty a svatbami měl také zkušenosti. Teochar ho poprvé zaznamenal na své dovolené ve Španělsku. Roman zde působil jako muzikant v cirkusové kapele (vytracencova oblíbená) s dalšími slavnými muzikanty, do nichž by to nikdo neřekl. Díky bohu netrpí chronickou nemocí dechařů hrát tón D jako C a tak i on mohl hrát na nahrávkách a koncertech Teocharova hudebního tělesa. Předtím samozřejmě podstoupil náročnou zkoušku (u Adina v kůlně) obsahující transkripce z altového a tenorového klíče do basového a houslového, zvládl i notový diktát a jeho pes naoplátku Adinovi pomočil fasádu studia. Později se ale za vše omluvil a tak Adin přestal s myšlenkami na jídlo ...
Romanovo oblíbené zvíře je pes (živý).
Lukáš
Tento mladý, nadějný, potencionálně výjimečný a talentovaný zvukař se na scéně mihnul kolem roku 2005. Kupodivu je to zvukař, kterého zajímá i hudba. Na rozdíl od Badyho netrpí žádnou vzácnou motoricko-duševní chorobou, ale má (také na rozdíl od Badyho) přílišný sklon k udržování pořádku (=nemoc všech zvukařů), což se projevuje pečlivým proměřováním rovnoběžnosti uložených bubenických paliček ve zkušebně, smotáním kabelů do klubíčka o poloměru 14,6 cm nebo rozmístěním near field monitorů ve studiu blízko k hlavě do tvaru rovnoramenného trojúhelníka s odůvodněním, že "takhle to hraje více basů". Navenek klidný hoch se při koncertech skupiny projevuje též jako klidný hoch,v podstatě je to oficielně vůbec klidný hoch. Malou vadou na kráse je občasná záměna slov XLR a CANON, což onehdá při jednom z koncertů v Akropolis vyvolalo jazykovědné školení místním zvukařem. Jediný, kdo celkem uniká jeho "basovému" puntičkářství, je bubeník Bady, který díky své chorobě hraje tolik kopáku (tzv. bassdrum – to proto, že "hraje basy"), že to Lukáše celkem ukolébá.
Lukášova oblíbená literatura je vše od Eduarda Basse.
Filip
Posledním přírůstkem (a přínosem) ve stáji Teocharově se stává Filip - zpěvák, showman a v podstatě i milovník horských samot. Oficiální datum jeho členství bylo demokraticky stanoveno na léto 2007. Je to pozitivní pohodář. Jeho zlozvykem bývá braní vlastního mikrofonního stojanu s kruhovitým podstavcem na koncerty kapely.
Na listopad 2004 Teochar naplánoval první svatbu, která se měla konat v pátek 26. 11. 2005 v klubu Žlutý pes v Pardubicích. Svatba se nakonec nekonala, ALEF_ZERO přesto vystoupili, ale na zavedené akci zvané Noc u Merkura v témže dni v tomtéž klubu. Teochar slíbil, že si již nikdy nepřihne z měchu podlosti.
Křest to byl slušný, jen Čenda chtěl basovat tak urputně (Adam od pultu kvitoval, po jeho definitivním vytracení nahrazen Lukášem), až přetrhl strunu a tak kapela musela na chvíli zaimprovizovat bez něho. To se zadařilo skvěle, konečně mohl skromný Adin ukázat svoje Manzarekovsky – Bachovsky najazzlá sóla a Bady si mohl vklidu virtuosně zahrát bez clicku a "loktovačky". Spokojený Teochar ovládající sampler si mnul ruce. Další koncert proběhl v Roxy Praha 21. 2. 2005 a kapela se konečně přestala stydět za to, že již nehraje na svatbách.
Další fotografie kapely naleznete v sekci fotky.
